S

A B C D E F G H CH I J K L M N O P R S T U V Z

 

  • SAKRÁLNÍ

posvátný, s. architektura - církevní

 

  • SAKRISTIE

místnost, připojená k boku presbytáře z jižní či severní strany; určená k úschově liturgitského náčiní, rouch a knih, někdy opatřená oltářem

 

  • SÁL

velký protor zpravidla obdélníkového púdorysu, určený k reprezentačním a slavnostním účelům

 

  • SALA TERRENA

přizemní sál otevírající se do zahrady, může být součástí budovy zámku nebo samostatnou jednoprostorovou zahradní stavbou

 

  • SANKTUÁŘ

sanktuárium, svatostánek, architektonicky orámovaná schránka na svátost oltářní, umístěná ve výklenku severní stěny presbytáře (srovnej pastoforium)


 

  • SDRUŽENÉ OKNO

dva nebo více okenních otvorů vedle sebe, které oddělují sloupky, pruty 
 

  • SEDILE (MNOŽ. SEDILIA)

sedadlo v klenutém dekorativně upraveném výklenku stěny kostela, průjezdu brány, atd. nebo sedadlo pro kněze v jižní stěně presbytáře, event. řada takových sedadel (sedilií) 

 

  • SEGMENT, SEGMENTOVÝ OBLOUK

oblouk tvořený výsečí kruhu, menší než půlkruh

 

  • SEJP

oval zeminy vzniklý po rýžovnické činnosti

 

  • SGRAFITO

výtvarná technika plošné nástěnné výzdoby, charakteristická pro vnější fasádu renesančních budov. Vyškrábáním Sgrafitosvrchní štukové omítky (intonaco bianco) na kontrastním pozadí spodní hrubé vrstvy omítky (intonaco collorito) vzniká sgrafitová kresba v podobě geometrické, vegetabilní nebo figurální výzdoby. Častá jsou sgrafita napodobující zdivo (sgrafitové kvádrování) či diamantový řez, připomínající dopisní obálku, odtud psaníčkové sgrafito.

 

  • SÍŤOVÁ KLENBA

klenba, kterou charakterizuje průběžný vzor (sít) klenebních žeber, sjednocující prostor, na rozdíl od soustavy jednotlivých, mechanicky řazených žebrových křížů. Autorem sítové klenby, používané poprvé ve vrcholné gotice, byl Petr Parléř. 

 

  • SKELET, SKELETOVÁ KONSTRUKCE

stavba, jejíž nosnou konstrukci (skelet) tvoří svislé podpory (sloupy nebo pilíře) a stěny lehčí výplň

 

  • SKLÍPKOVÁ KLENBA

klenba tvořená sestavou drobných ploch klenebních kápí bez použití žeber, často v podobě hvězdových obrazců. Charakteristická pro pozdní gotiku. V renesanci se setkáme s její imitací - valenou klenbou se štukovou kulisou.

 

  • SLOUP

svislá podpora, skládající se z válcového dříku, patky a hlavice

 

  • SOKL

podnož budovy nebo její části

 

  • STÍNKY

zuby cimbuří

 

  • STROP

vodorovná konstrukce, rozdělující budovu na jednotlivá podlaží (plochostropá budova). S. kazetový, povalový, trámový, záklopový.

 

  • STŘECHA

vrcholová konstrukce stavby, tvořená krovem a krytinou. Sedlová střecha se skládá ze dvou obdélníkových ploch, stýkajících se v hřebeni, a dvou trojúhelníkových štítů. Pultová střecha je polovinou sedlové. Valbovou střechu tvoří dva obdélníky a na kratších stranách dvě šikmá trojúhelníková zkosení (valby). Jehlancová či stanová střecha má tvar jehlanu nad čtvercem či polygonem. Viz též helmice, mansardová střecha.

 

  • STŘÍLNA

otvor ve stěně fortifikační architektury sloužící k výhledu a výstřelu, svým zpravidla úzkým tvarem současně minimalizuje riziko zasažení obránců; nejprostší je úzká obdélná forma s. štěrbinovái), v pozdní gotice může být členěna na průhledítko a okrouhlou průstřelnici (s. klíčová'), s křížovým průhledítkem (s. křížová3), ležatá se dvěma průstřelnicemi (s. brýlová4), se čtverhrannou průstřelnicí a vnější špaletou (s. lopatková5). Střílna s dvojicí otvorů, přístupných společnou komorou, se nazývá kalhotováh. Důmyslným typem Š uzavíratelné střílny je střílna s otočným bubnem7, používaná v opevněních Benedikta Rejta.

 

  • SUPRAFENESTRA,SUPRAPORTA

dekorativní ztvárnění prostoru nad ok, nem, vchodem

 

  • SVORNÍK

závěrečný kámen (klenák) ve vrcholu klenby, kde se sbíhají žebra, často zdobený. Hladký terčový, dutý, malovaný, reliéfní. Visutý s. je protažen pod vrchol klenby tak, že volně „visí" v prostoru.

 

  • ŠALOVÁNÍ

dřevěné bednění používané při konstrukci středověké klenby, někdy je prozrazují otisky prken v omítce.

 

  • ŠAMBRÁNA

dekorativní orámování otvoru okna nebo vstupu (šambránový portál), provedené v omítce na rozdíl od kamenného ostění 

 

  • ŠESTIDÍLNÁ KLENBA

klenba vzniklá vložením dalších žeber mezi úhlopříčně vedená žebra klenebního pole

 

  • ŠÍJE, ŠÍJOVÁ STRANA, ŠÍJOVÝ PŘÍKOP

příkop tvořící příčné opevnění přístupové strany hradu v ostrožné poloze či na hřebenu

 

  • ŠNEK

vřetenové schodiště

 

  • ŠPALETA

boční svislá stěna okna, dveří

 

  • ŠPITÁL

ve středověkém klášteře ubytovna poutníků; obecně charitativní a nemocniční zařízení

 

  • ŠTÍT

uzavření vrcholu stavby v bocích sedlové střechy nebo čelní stěna vikýře, drobné štíty nad okny či dveřmi se nazývají frontony

 

  • ŠTÍTOVÁ ZEĎ

masivní, až několik metrů tlustá zed, poskytující na nejexponovanější straně pevnosti pasivní ochranu před nepřátelskou dělostřelbou; někdy též sloužila jako palebné stanoviště děl umístěných v koruně či dělové komoře v šíři zdi.

 

  • ŠTUK

stucco, hmota ze sádry nebo mramorové moučky, vápna a písku, pro omítku nebo plasticky modelovanou výzdobu v interiéru, štukatura

 

  • ŠTUKATURA

plastická výzdoba provedená ve štuku

 

Výkladový slovník je převzat z knihy České hrady a zámky (Ottovo nakladatelství, Praha 2006) se souhlasem autorů Vladimíra Brycha a Jana Rendka. Autorkou ilustrací je Andrea Waldhauserová.