Křivoklátské sbírky

 

Nemůže být pochyb o tom, že někdejší oblíbené panovnické lovecké sídlo – hrad Křivoklát – patří nejen po stránce stavební, ale i pokud jde o dochované prvky vnitřní výzdoby a vybavení k nejpozoruhodnějším památkovým objektům u nás. Dominantou hradního areálu zůstala tzv. Velká věž. Kdysi v ní našlo své místo jedno z nejstarších hradních muzeí. Po rekonstrukci této části zde Fürstenberkové zpřístupnili unikátní soubor sestávající z přírodních kuriozit, památek z cest po Orientu, archeologických nálezů, sakrálních předmětů a řady dalších předmětů. Z tohoto velkého, obsahově nesourodého souboru se do dnešních dnů zachoval poměrně dostatek exponátů a to i přesto, že tato muzejní všehochuť devatenáctého století byla později podrobena nelítostnému výběru a ocitla se zčásti v novějších expozicích i depozitáři křivoklátského hradního areálu.

V posledním období věnovali památkáři značné úsilí tomu, aby navrátili zpět z Křivoklátu kdysi odvezené historické sbírky a zpřístupnili je společně s předměty po léta zapomenutými v depozitářích veřejnosti. V donedávna ještě prázdných prostorách tzv. Velké věže tak byla nověji otevřena expozice věnovaná lovu. Již v dobách Přemyslovců sloužil Křivoklát jako lovčí hrad i jeho další obyvatelé – čeští panovníci, arcivévoda Ferdinand Tyrolský, členové rodu Valdštejnů, Fürstenberků a jiní, ve zdejších hvozdech rádi lovili. I v dobách, kdy Křivoklát nepatřil vladařům, sem členové císařských rodin zajížděli na hony. Ve sbírkách hradu se tak dodnes zachoval unikátní honební vůz, v němž lovil císař Karel VI. (otec Marie Terezie) a obsáhlá cenná sbírka loveckých zbraní.

V této historické kolekci jsou zastoupeny i práce známých mistrů puškařského řemesla (např. pražského Antonína V. Lebedy, rakovnického Jana Vaširovského, lounského A. Guttwirtha a dalších českých, evropských a dokonce i zaoceánských výrobců. Kuriózním souborem je pak sbírka křivoklátských pytláckých pušek. (Ta má u nás v památkových sbírkách srovnatelnou obdobu jen na jihomoravském telčském zámku.) Kromě palných loveckých zbraní jsou v prostorách tzv. Velké věže vystaveny i další předměty spojené s historií honitby. Z období 16. – 19. století pocházejí lovecké kuše, tesáky, prachovnice, lesní rohy a další pozoruhodné exponáty. Atmosféru štvanic na zvěř přibližují mědirytiny – díla vyhledávaného autora loveckých scén Johanna Eliase Ridingera (1695-1767). Také ostatní obrazová díla, trofeje i preparované úlovky připomínají někdejší bohatství křivoklátských hvozdů a hojnost lovné zvěře. Jedna z rozměrných olejomaleb například zachycuje kapitální úlovek Fürstenberků – padlého jelena dvanácteráka, jiné obrazové dílo s lesní – zvířecí tématikou pak vytvořil známější malíř František X. Pausinger (1839-1915), který spolupracoval se synem císaře Františka Josefa – korunním princem Rudolfem.
Zcela výjimečnou historickou hodnotou vyniká křivoklátská fürstenberská knihovna – jeden z nejobsáhlejších a nejvýznamnějších souborů u nás. Její znalec dr. P. Mašek přitom uvádí, že zatímco ostatní šlechtické knihovny zpravidla rostly po řadu staletí a pečovalo o ně mnoho generací, křivoklátskou knihovnu shromáždil prakticky jeden jediný člověk – landkrabě Karel Egon I. z Fürstenberku, jenž byl zcela jistě největším sběratelem knih své doby. Umožňovaly mu to rozsáhlé finanční prostředky plynoucí z jeho panství i osobní kontakty s vědeckou elitou země.

Budování knihovny začal na základě starší fürstenberksé sbírky, která měla původně jen několik set svazků. Je třeba se ovšem zmínit o tom, že další obrovské knihovny tohoto rodu rostly v téže době v německém Dunaueschingenu a v rakouské Vitorazi (Weitra). Na konci života Karla Egona I. pak knihovna čítala okolo 20.000 svazků. Shromažďoval přitom své knihy jak z pohledu bibliofila, tak i z pozic vědce, ale i politika a státního úředníka. Mezi největší skvosty se řadí jeho sbírka iluminovaných rukopisů a bohatě zdobených prvotisků. Velmi cenné jsou křivoklátské fondy díky četným bohemikům, a také díky rozsáhlé sbírce disertací, které pochází z významných, zejména německých univerzit.

Portréty v prostorách velkého knihovního sálu přibližují i osobnost vlasteneckého básníka, představitele českého zemského patriotismu – Karla Egona Eberta (1801-1882), někdejšího fürstenberského knihovníka a archiváře. Rozsáhlý křivoklátský archiv se stal nenahraditelným zdrojem poučení pro mnoho badatelů - historiků. Využil jej i František Palacký. Cenný soubor obsahuje kromě jiného i manské knihy z období 15. a 16. atoletí, kupní smlouvy o prodeji Křivoklátu, záznamy kronikářů a další unikátní dokumenty. Sbírka je svědectvím toho, že hrad byl významným správním střediskem, místem, kde se koncipovala a vydávala i důležitá panovnická rozhodnutí. Křivoklát se stal vhodným objektem pro úschovu historického písemného materiálu, vypovídajícím neopakovatelným způsobem o jeho dějinách i historii okolí. Stejně jako knihovní, obrazové a další sbírky, musí také archivní fond setrvat na hradě nadále.

Na prohlídku evropského skvostu středověkého sakrálního interiéru – hradní kapli – navazuje dnes expozice gotické deskové malby a plastiky. Jsou zde zastoupena pozoruhodná díla ze sbírek Národní galerie v Praze a dalších míst.

Renesanční období připomíná kromě jiného především část novější expozice druhého patra tzv. Královnina paláce. Je věnována připomínce pobytu a působení Filipiny Welserové – životní partnerky arcivévody Ferdinanda Tyrolského. Na Křivoklátě se vydatně zasloužila o zmírnění krutého osudu biskupa Jednoty bratrské Jana Augusty, jenž zde byl z rozhodnutí Ferdinanda I. se svým druhem Bílkem vězněm dlouhých šestnáct let. Filipininu návštěvu představitele Českých bratří v křivoklátském hradním žaláři tu předvádí vrcholné životní dílo malíře romantického historického žánru Alfréda Seiferta (1850-1901) – rozměrná olejomalba z roku 1884.

V roce 1995 byly souběžně zpřístupněny veřejnosti další prostory Královnina křídla s obsáhlou kolekcí původní křivoklátské obrazové galerie. Jsou v ní zastoupena vysoce hodnotná díla – především fürstenberské rodové podobizny a zátiší. Plátna pocházející z období 16. – 20. století kdysi putovala z hradu do pražského rodinného paláce a posléze odtud do depozitářů severočeských zámeckých objektů. Po půl století zapomnění se navrátila zpět, byla odborně restaurována a vystavena. Vedle obrazů z původního kmenového fondu byla expozičně využita i kvalitní díla pocházející odjinud. Autory žánrových výjevů, početnějších zátiší a dalších pláten jsou převážně nizozemští malíři 17. – 18. století. Mezi reprezentativními rodovými fürstenberskými podobiznami vynikají pak práce významných evropských portrétistů – například Martina van Meytense (1695-1753), Josefa Weisse (1699-1770), Josefa Grassiho (1758-1838) a dalších. Zastoupeno je zde dílo blízké výtvarnému projevu předního malíře českého baroka – Karla Škréty (1610-1674). Některá plátna rodové obrazárny přibližují významné historické osobnosti, jiná pak zachycují členy rodiny jako nositele Řádu zlatého rouna v předepsaných řádových oděvech. Do obrazového souboru patří kromě podobizen a zátiší i vynikající krajinářské práce. Jsou díly předních českých a evropských malířů.

Zachované pohledy na hrad – akvarely i olejomalby – nás společně se souborem kopií vedut a historických záběrů Křivoklátu detailně informují o stavebním vývoji hradního areálu. Sbírka litinových bust a sádrových odlitků se opět váže k někdejším dlouhodobým držitelům panství – Fürstenberkům. V hradní sbírce jsou zastoupeny i podobizny významných panovníků.

Zvláštní pozornosti se na Křivoklátě těší kolekce historických saní. Zdobí je náročná řezba i malba. Převážně pocházejí z období baroka a 19. století. Také zachovaný soubor cechovních a procesních praporců patří ke sbírkovým unikátům. Jednotlivé exponáty nesou symboly a znamení hodinářských, kolářských, pekařských, řeznických a dalších cechů.
Expozici druhého patra tzv. Královnina křídla doplňují některé pozoruhodné sakrální předměty, sklomalby i části bývalé oltářní výzdoby. V prostorách rodové obrazárny je uplatněno také několik kusů z obsáhlejší sbírky keramiky a skla. Nábytkové sestavy v některých hradních prostorách lze rovněž označit za kvalitní ukázky uměleckořemeslné práce minulých staletí.

V přízemí tzv. horního vnitřního hradu našly své místo modely Křivoklátu, části ze zdejšího lapidária i starobylé původní dveře do stříbrnice z roku 1479.

Květa Křížová