Josef Svátek
Vězeň na Křivoklátě (1871)
Veselé a hlučné časy panovaly nyní na hradě Křivoklátě. Zdáloť se, jako by povaha hradu tohoto, bývalého státního vězení, ode dne příchodu pana Ladislava ze Šternberka a Filipiny Welserovny úplně byla setřena a Křivoklát původnímu určení svému, totiž letohradu a lovčímu zámku panovníkův českých opět byl navrácen.
Čilá a ze života svého se těšící společnost s četnou družinou a komonstvem naplňovala nyní hrad, oživovaný dříve jen od žoldnéřův a žalářníků, kteří vězně v žalářích podzemních ostříhali. A vedle této hlučné domácí společnosti hostil Křivoklát ještě často neméně skvělou jinou družinu, jež nyní skoro každého téhodne z Prahy na hrad přicházela.
Byl to místodržitel království českého, arcivévoda Ferdinand, který se pod záminkou lovu v rozsáhlých lesích a na zvěř přebohatých oborách křivoklátských v každou prázdnou chvíli na Křivoklát vydával, aby se tam v objetí tajně zasnoubené choti své a pohledem na spanile dorůstajícího prvorozence Ondřeje **) pokochal.
S ním pak přicházeli též důvěrníci a dvořané jeho, což arciť na Křivoklátě a v okolí jeho vyvolávalo ruch, jaký v krajině této již dávné věky nebýval pozorován.
Ferdinand volil četnou a bujarou společnost tuto jen za tím účelem, aby pravá příčina hojných jeho návštěv na Křivoklátě i dále tajnou zůstávala a pak aby v hluku a reji tomto svou milovanou Filipinu tím bezpečněji mohl v komnatách jejich vídati.
V té době pak, kdy vypravování naše právě jedná, totiž na podzim roku 1560, dojížděl arcivévoda tím častěji na Křivoklát, ana se Filipina s druhým děckem do kouta čekala, s nímž opět tak opatrně nakládáno býti muselo, jako se s prvorozencem na Březnici bylo stalo.
Konečně nastala pro spanilou choť Ferdinandovu osudná chvíle a dne 22. listopadu o půlnoci porodila opět prince, který třetího dne nato v tajnosti v zámecké kapli od kněze Jana na jméno Karel pokřtěn byl.
…
V nejužším kruhu rodinném byla konána tato slavnost křtu, takže mimo zúčastněné osoby nikdo v hradě o ní nezvěděl, tak jako narození dítka Filipinina dosud všem hlubokým tajemstvím zůstávalo.
Z Prahy přikvapil na zprávu zvláštního posla arcivévoda Ferdinand, aby mohl křtu druhého syna svého býti přítomen, a blažený otec tonul v moři rozkoši, když mu choť jeho na rukou svých podávala nový závazek společné jejich lásky.
