Stanimír
August Sedláček (Historické pověsti lidu českého, 1894)
V Němcích byl jeden knížecího pokolení, jenž se Stanimír jmenoval. Ten přišed do Čech, mluvil tu v ten rozum, že kdyby měl moc, všechny Němce by z Čech vypudil. Mnohým se ta řeč líbila a namluvili jiné, aby Stanimíra učinili knížetem.
Tak se i stalo. Než se Stanimír uvázal v hrady, nedal Němcům do Čech, a když některý vnikl do země, kázal mu nos uřezati. Když však měl hrady ve své moci, přibral k sobě mnoho Němců, z nichž si učinil dvůr, Čechů ani před sebe nepouštěl a nad Prahou posadil vladaře německého. K Čechům mluvíval: „Přes vaši vůli zde budou Němci bydleti“.
Zemané, kteří byli všichni české krve, neradi tu řeč slyšeli, a proto si tajně položili sjezd na Křivoklátě, kdež se mezi sebou uradili, že pošlou pro Bedřicha, spravedlivého dědice knížectví.
Když tedy Bedřich přišel, uvázal se v Křivoklát, a čině odtud škody Stanimírovi, toto poselství mu učinil: „Já nechci být bez knížectví svého, a proto pro své budu tvého života dobývati. Však chceš-li mi stříbro dáti, nebudu tebe več upomínati, aniž z knížectví viniti.“
Když poselství došlo, obeslal Stanimír, jenž Bedřichovi povoliti nechtěl, všechny své věrné k roku na bojiště, aby se tu radili, kterak by Čechy oklamali a sami při zemi ostali.
Když šli na rok, Stanimír takovou radu jim dal: „Když vám řeknu: Proměňte se, proměňtě! Tedy brzo se oblecte v odění, a nebude-li Bedřich po naší vůli, zabijte ho.“
Ale nějaký Čech rozuměl tomu, co Stanimír povídal, a vyzradil to zemanům. Tito zajisté uslyševše, že bude rok na bojišti, také se tam vypravili s knížetem Bedřichem, aby Stanimíra vinili přede vším lidem, že se uvázal ve knížectví v této pokojné zemi bez řádu, práva k tomu nemaje. A poněvadž věděli, jakou lest Stanimír se svou družinou obmýšlí, ohradili se proti té lsti tak, že si pod sukně vzali odění.
Když pak rok byl a Bedřich Stanimíra vinil z nespravedlivého držení knížectví, tento rozhněval se velice a volal na své lidi „Proměňte se, proměňte, a drže se v hromadě!“
Ihned se obláčeli Němci v odění, ale Čechové, že již v odění byli, nedali jim a bili je křičíce: „Proměníme, krojíce z vás červené sukně!“
Tu Stanimír zbit i všechna jeho družina; a ti, kteří byli na hradech, když zvěděli, co se dálo na bojišti, všichni zběhli. A tak se stal Bedřich zase knížetem.
