Zdeněk Matěj Kuděj
Ve dvou se to lépe táhne (Hrst vzpomínek na pestré cesty
po Čechách s Jaroslavem Haškem, 1924)
Škoda, že se nezachoval sešitek, do něhož si Hašek zapisoval své cestopisné dojmy, abych zde mohl reprodukovat doslovně všechno to, co Jarka tehdy o Křivoklátu napsal. Musím se tedy spokojit s tím, že napíši aspoň to, co mi z toho utkvělo v paměti.
„Cesta na hrad Křivoklát vede stále do kopce, což je trapné. Cesta pak s Křivoklátu vede stále z kopce, což jest již veselejší, zejména pro ty cestovatele, kteří za sebou táhnou ruční vozík a na něm plný sud piva, jak jsem se přesvědčil o tom na své vlastní oči, potkav jednoho z podobných turistů.
Kromě řádné cesty na hrad, po níž je možno vzhůru vyjeti i povozem, vede z hradu dolů a opačně i zase nahoru, podle toho, kterým směrem se jde, i jiná, ještě méně pohodlná cestička, které tuzemci říkají „slavičí pěšinka“. Proč – to mně zůstalo záhadou, protože jsem na celé této pěšince nespatřil žádného slavíka, 1. ani pějícího libě v křovinách kolem této pěšinky, a 2. ani na pěšince samé, ač zde chodí mnoho pánů s doutníky. Prý zde kdysi nějaký arcivévoda chytal své nejmilejší slavíky, ale já jsem toho názoru, že na tento klep by nikdo nechytil žádného hejla a že nám jen malovali straky na vrbách, když nám to povídali.
Do hradu i z hradu vede stejná brána, což je bezesporně zajímavé. Na přední straně této brány se nachází lev s korunou a dav štíty s dvojatým V, což mne přivedlo na bláhovou myšlenku, že tu snad dlí na letním bytě můj starý známý V. V. Štech, kterého bychom mohli „pumpnout“. Z tohoto příjemného překvapení však jsem byl bohužel vyveden na zadní straně věže, kde se nenalézalo nic kromě jakéhosi vyzáblého člověka, kterého jsem zprvu považoval za některého z Českých Bratrů, zde od nepaměti zavřených, ale z kterého se vyklubala metla všech řádných cestovatelů – to jest: průvodčí cizinců.
Tento muž, vyřítiv se na nás tak hladově jako pavouk, kterému současně padly dvě mouchy do sítě, nás poučil o něčem docela jiném, aniž by se nás byl otázal, dáme-li mu za to něco, a ukázal nám kromě toho mnoho zajímavých historických vzácností, nacházejících se v prvním nádvoří hradu, jako c. k. okresní úřad, c. k. berní úřad a pivovar, do něhož nás však nepustili, takže nemohu křivoklátské pivo nikomu vřele doporučit, což je pro rozkvět onoho závodu obrovská škoda.
Potom jsme se také poučili o dějinách hradu. Kdy byl Křivoklát založen, to se neví, ale jisto je, že ho někdo založil. Z ostatní historie vysvítá, že tento hrad sloužil většinou za kriminál. Nejdřív sem bývali zavíráni jen samí králové, knížata, hrabata a baroni, potom už také všelijací biskupové a jiní lidé, kteří nebyli od „fon“, a nakonec se sem dostal i každý umouněný havíř. Přítomně tam není zavřen nikdo. Snad se již hrad z hygienických a jiných humanitních důvodů za vězení nehodí a proto tam bydlí jen samí klidní občani, kteří se nikdy ničeho nedopustili.
